Kdo může být válečným veteránem

Pro všechny mise uskutečněné nebo zahájené do 31. 5. 2014 platí:

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, je válečným veteránem občan České republiky, který po roce 1945 nepřetržitě alespoň po dobu 30 kalendářních dnů jako příslušník ozbrojených sil nebo policie konal službu v místě ozbrojeného konfliktu nebo službu v mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem (OSN, NATO, EU).

Podle § 3 odst. 2 Trval-li ozbrojený konflikt nebo mírová operace kratší dobu než 30 dnů, má se za to, že je podmínka časového trvání služby splněna. Tato podmínka je rovněž splněna, utrpěl-li příslušník ozbrojených sil nebo policie v místě nasazení při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním újmu na zdraví nebo vykonal mimořádně záslužný čin.

Podle § 3 odst. 4 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, je válečným veteránem  také občan České republiky, který byl účastníkem národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a je nositelem osvědčení podle § 1 odst. 1 písm. a) až f) zákona č.

255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění pozdějších předpisů.

Překážkou pro vydání osvědčení je skutečnost, že:

  • osoba byla pravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem služby ve výše uvedené mírové operaci či ozbrojeném konfliktu,
  • žadatel byl pravomocně odsouzen za jiný trestný čin k trestu ztráty vojenské hodnosti,
  • vojákovi zanikl služební poměr odnětím hodnosti podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, příslušníku policie byl pravomocně uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Pro všechny mise zahájené počínaje dnem 1. 6. 2014 platí:

Dle § 3 odst. 1 zákona č.170/2002 Sb., ve znění zákona č. 88/2014 Sb., je válečným veteránem státní občan České republiky, který po 8. květnu 1945 jako voják v činné službě, příslušník armády, která v rozhodné době byla považována za armádu spojeneckou, nebo příslušník armády státu, jehož je Česká republika právním nástupcem, (dále jen "voják") anebo jako příslušník bezpečnostního sboru konal službu

  1. nepřetržitě alespoň po dobu 90 kalendářních dnů v zahraniční misi v místě ozbrojeného konfliktu nebo v místě s výrazně zhoršenou bezpečnostní situací,
  2. v souhrnu nejméně po dobu 360 kalendářních dnů v jiných zahraničních misích, než je uvedeno pod písmenem a), které se uskutečnily na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem; nejkratší započitatelná doba podle tohoto ustanovení však činí nejméně 90 dnů nepřetržitého výkonu služby, nebo
  3. jednotlivě v zahraničních misích po dobu kratší než dobu podle písmene a) nebo b), kdy však celková doba služby po vzájemném sečtení činí alespoň 360 kalendářních dnů; doba výkonu služby v místě ozbrojeného konfliktu nebo v místě s výrazně zhoršenou bezpečnostní situací kratší než doba uvedená pod písmenem a) se v tomto případě do celkové doby služby započítává čtyřnásobně, pokud po tomto přepočtu dosáhne nejméně 90 dnů.

Podle § 3 odst. 2 zákona č.  170/2002 Sb., ve znění zákona č. 88/2014 Sb., je válečným veteránem rovněž státní občan České republiky, který jako zaměstnanec ústředního orgánu státní správy, bezpečnostního sboru nebo ozbrojených sil (dále jen "zaměstnanec") plnil úkoly v místě ozbrojeného konfliktu anebo v místě s výrazně zhoršenou bezpečnostní situací nebo v jiné zahraniční misi, a to po dobu stanovenou v odstavci 1 písm. a), b) nebo c).

Podle § 3 odst. 4 zákona č.  170/2002 Sb., ve znění zákona č. 88/2014 Sb.,do doby nelze započíst dobu služby nebo plnění úkolů, které byly vykonávány ve prospěch režimu jednajícího v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Podle § 3 odst. 5 zákona č. 170/2002 Sb., ve znění zákona č. 88/2014 Sb., je válečným veteránem  také občan České republiky, který byl účastníkem národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a je nositelem osvědčení podle § 1 odst. 1 písm. a) až f) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění pozdějších předpisů.

Překážkou pro vydání osvědčení je skutečnost, že:

  • osoba byla pravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem služby nebo plněním úkolů (civilní osoba) ve výše uvedené zahraniční misi,
  • žadatel byl pravomocně odsouzen za jakýkoliv trestný čin k trestu ztráty vojenské hodnosti,
  • vojákovi zanikl služební poměr odnětím hodnosti podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,
  • příslušníku bezpečnostního sboru byl pravomocně uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Ministr obrany může rozhodnout o odstranění tvrdosti zákona v těchto výjimečných případech, kdy:

  • mise byla ukončena v kratší lhůtě
  • osoba vykonala mimořádně záslužný čin
  • osoba utrpěla bez vlastního zavinění v průběhu mise újmu na zdraví a mise jí z toho důvodu byla ukončena.

​

Status válečného veterána sice vzniká při splnění zákonem definovaných podmínek přímo ze zákona, avšak k jeho prokázání je nutné získat osvědčení, které vydává Ministerstvo obrany.