Vzpomínka, co nevybledne. Příběh Knihovny Martina Marcina
Na armádu nezanevřeli a nic jí nedávají za vinu, bez ohledu na to, že bolest ze ztráty blízkých, o které přišli během zahraničních operací, z nich nikdo nesejme. S obdivuhodnou vnitřní silou dodávají, že kluci byli dospělí a dobře věděli, že jedou do rizikových oblastí. Pro rodiny Martina Marcina a Regiho Schamse, se kterými jsme vedli rozhovor při příležitosti otevření Knihovny Martina Marcina, z.s. v pražském Komunitním centru pro válečné veterány je zásadní, že se kolem nich po ztrátě kluků semkla „armádní rodina“ a vzala je mezi sebe. „Je to teď naše komunita, naše rodina a společné veteránské akce jsou pro nás světlé body v roce,“ říká Martina Marie Horová, Martinova teta.
Nápad založit Knihovnu Martina Marcina jako poctu válečným veteránům vznikl po tragické události z 5. 8. 2018, kdy nedaleko základy Bagrám v Afghánistánu přišla o život trojice českých vojáků, Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek. Martin Marcin měl velmi rád knihy a jeho maminka věděla, že by je nemohla nikdy jen tak vyhodit. Pomalu se jí v hlavě zrodil nápad zřídit veřejnou knihovnu. Časem došli k tomu, že by to knížkám slušelo právě v komunitních centrech, což se podařilo zrealizovat v červenci 2024. „Vidět je vyrovnané v knihovně Komunitního centra mi dělá radost. A myslím, že by z toho měl radost i Martin. I když jak měl svůj suchej černej humor, určitě by si z toho dokázat udělat legraci,“ dodává Jitka Martinová.
„Martin mě naučil číst Pratchetta, měl ho skoro kompletního. Četl vždy a všude. I u oběda z telefonu,“ dodává s úsměvem. Právě proto je pro ni Pratchett největším pokladem knihovny. „Mě zase ohromila Regiho sbírka Frederica Forsytha. Nečte se snadno, ale je opravdu skvělej. Jsou to srdcovky už jen proto, že patřily našim klukům,“ připojuje se Martina Marie Horová, která má na vytvoření knihovny největší zásluhu.
Díky její péči mají v Knihovně Martina Marcina kompletní knihovní systém. Zároveň si vedou katalog, kde je uvedeno, kdo je původní majitel každé knihy. Snaží se tak vytvořit pomyslnou síť mezi válečnými veterány a lidmi z armády. Veterán z Tábora si tak může půjčit knížku u které zjistí, že ji původně vlastnil jeho velitel, kamarád nebo kolega z mise, se kterým se dlouho neviděli. A najednou mohou navázat na kontakt, který z různých důvodů ztratili.
„Od začátku jsme věděli, že chceme knihovnu co nejvíc rozšiřovat. Získali jsme knihy nejen z 42. mechanizovaného praporu, ale i od válečných veteránů např. z bývalé Jugoslávie, Iráku a Aghánistánu. Zásadní pro nás bylo, že jsme se propojili s Petrou Schamsovou, sestrou Regiho Schamse, který byl vážně zraněn v Afghánistánu už v roce 2008 a po několika letech podlehl těžké nemoci. Do Knihovny Martina Marcina patří nejen osobní poklady našich kluků, ale všechny knihy s příběhem, ať už se jedná o dobrodružnou nebo válečnou beletrii či odbornou literaturu. „Když se rozkřiklo, že budujeme knižní fond, vojáci se nám sami začali ozývat. Chceme, aby naše knihovna byla v každém komunitním centru, takže ten fond teď opravdu potřebujeme vybudovat,“ dodává Petra Schamsová. Některé z knih jsou unikátní i díky množství podpisů válečných veteránů. Například knihu Atentát o operaci Anthropoid podepsali v rámci společné akce veteráni převážně z mise UNPROFOR. Na podpis čeká i nejnovější kniha Davida Ježka Poslední slova z Afghánistánu.
Vytvořením unikátní knihovny plné emocí a příběhů však aktivita blízkých Martina Marcina a Regiho Schamse nekončí. Na podzim chystají dražbu knihy Zahraniční operace Armády České republiky v obrazech, kterou průběžně podepisují váleční veteráni. Už nyní je v ní přes 100 podpisů. „Abychom tu aukci ještě trochu ozvláštnili, napadlo nás oslovit ke spolupráci Mikov, který dlouhodobě podporuje válečné veterány a mají nože, které tematicky souvisí třeba s Afghánistánem nebo bývalou Jugoslávií. Možná vznikne i speciální edice nože přímo k této knize a dražbě. Do aukce se zapojí i armyshop Armed Store.“ Veškerý výtěžek aukce půjde na Vojenský fond solidarity.
„Když se to stalo našim klukům, tak všechny rodiny pocítily obrovskou solidaritu ze strany veřejnosti. V těch nejhorších chvílích nám hodně pomohli díky speciální sbírce Vojenského fondu solidarity. Proto jsme se teď rozhodli solidaritu, kterou jsme před šesti lety sami zažili, oplatit a pomoct dalším lidem v těžké situaci. Pozůstalí po válečných veteránech se touto dražbou snaží skrz VFS pomoct dalším válečným veteránům,“ uzavírá Martinova maminka.
